POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ

Poslední rozloučení není svátost, ale svátostina, která pouze svátost připomíná svými posvátnými  znameními.

Pohřeb je pro truchlící jakýmsi přechodovým rituálem. Pohřební rituál v podstatě veřejně uvádí pozůstalé do jejich nového stavu. Pohřeb a rozloučení s blízkým zesnulým je smutnou událostí. Kněz u pohřbu může přinést pozůstalým naději do smutku a bolesti. Modlí se a přimlouvá za zemřelého, ale i za ty, které smrt ranila. Jako křesťané věříme, že rozloučení není konečné. Zemřelo pouze tělo, duše žije dál u našeho nebeského Otce.

Pokud zesnulý věřil v život věčný - byl křesťanem (věřil v Boha, byl pokřtěný nebo se na křest připravoval), má právo být pohřben jako křesťan - s církevními obřady.

Církevní rozloučení může probíhat:

• v kostele se mší svatou nebo s bohoslužbou slova
• rozloučení v obřadní síni - bohoslužba slova

Pokud se příbuzní rozhodnou pro církevní pohřeb z kostela a následné uložení do země či zpopelnění, vyhledají příslušného faráře nebo kněze (stačí telefonicky) a domluví si s ním možný termín pohřbu a schůzku k domluvě dalších podrobností. Na pohřební službě pak oznámíte, že chcete pohřeb z kostela.

Při rozloučení v obřadní síni za přítomnosti kněze postupujeme podobně.

Co je třeba domluvit?

Termín tzn. datum, čas a místo rozloučení. Dále zda bude po obřadech v kostele následovat uložení do země na hřbitově - za přítomnosti kněze, nebo převoz ke zpopelnění.
Hudbu při obřadu v kostele domlouvá kněz s varhaníkem. Případná vlastní hudba je po domluvě možná.