KŘEST

Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal (Mt 28, 19-20).

Křest přivtěluje ke Kristu a včleňuje mezi Boží lid.

Bůh tím, že přivtěluje člověka za bratra a sestru svého Syna, přijímá jej za své osvojené dítě, vkládá do něho svůj život. Pokřtěný jako člen Božího lidu - církve se podílí na spásonosném poslání Pána Ježíše, na jeho oběti i oslavení. 

Křest může přijmout ten, kdo dosud nebyl pokřtěn. Má-li být pokřtěn dospělý člověk, musí věřit v Boha-Spasitele a podle víry žít. Rodiče (aspoň jeden z nich), kteří chtějí, aby jejich dítě bylo pokřtěno, musí sami žít jako křesťané. Církev nekřtí, když v rodině chybí předpoklady pro křesťanský život nebo výchovu.

Kmotr má křtěného vést na křesťanské životní cestě, pomáhat rodičům v náboženské výchově. Musí být katolík, biřmovaný, nesmí žít v civilním manželství.

Protože je křest přičlenění do konkrétní církevní obce, má křtít duchovní správce farnosti, ve které žijí rodiče. Křestní bohoslužbu mají slavit nejen nejbližší příbuzní křtěného, ale co nejvíce křesťanů celé farní obce.

Křest se uděluje po křestním vyznání (zřeknutí se zlého a vyznání víry), a to tak, že se na hlavu křtěného lije voda a přitom se říká: (jméno), já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. 

Pro přijetí svátosti křtu je nutné se nejprve domluvit s duchovním správcem farnosti na přípravě. 

Zdroj: Kancionál